Reference

Eliška (2. ročník)

Jmenujeme se Silva a Dan Mendrekovi a máme tři děti. Nejstarší syn Jakub je nyní na střední škole a prošel si klasickou základní školou. Dále máme Elišku, která je v otevřené třídě v druhém ročníku a nyní v dubnu 2018 jsme byli u zápisu do první třídy "otevřené třídy" s nejmladší dcerou Aničkou. O "Otevřené třídě" v Třinci jsme se dozvěděli v dubnu 2017. V tomto období Eliška chodila do 1. třídy základní školy, kde jsme nebyli spokojeni s přístupem třídní učitelky, a proto jsme zvažovali změnu. Rozhodování, zdali změnit Elišce školu do jiného systému a přístupu ke vzdělávání dětí, nám trvalo respektive mně, další dva měsíce a to už jsme absolvovali osobní schůzku s paní Hankou Kiedroňovou, měla jsem načteno o různých formách vzdělávání a máme osobní zkušenost našich rodinných přátel, kteří učili obě děti doma. Omezený čas byl ovšem mým přítelem, uvědomila jsem si za ty dva měsíce rozhodování, že v mém rozhodnutí mě brzdí dvě skutečnosti:

Ten první fakt byl názor moji maminky, na které mi velmi záleží. Mamka byla pedagogem na druhém stupni a učila 40 let na základní škole, s ní jsem diskutovala změnu školy Elišky. Moje mamka vyjádřila obavy, zdali se Eli v otevřené třídě něco naučí, jaké to bude s jejími znalostmi, až bude přestupovat na druhý stupeň atd.

Skutečnost číslo dvě byla má velká obava, nejistota, strach z něčeho neznámého. Mám za sebou základní školu, gympl, vysokou školu a 4 letý psychoterapeutický výcvik, tedy 21 let vzdělávání, učení. Uvědomila, že až na vysoké škole a psychoterapeutickém výcviku, tedy v období mé dospělosti jsem začala mít radost z učení, protože jsem to byla já, která najednou se rozhodovala, jaký směr a obor vysoké školy si zvolím. Najednou mi přestalo záležet na známkách, nějakém výkonu, žila jsem v tom vědomí, že to zvládnu, protože to chci, baví mě to a zodpovědnost je na mne. A v ten moment mi to "docvaklo", proč toto výše uvedené neumožnit mé sedmileté dceři.

Na závěr chci ještě sdělit, že toto rozhodnutí bylo, kromě porodu mých tří dětí a výběru mého muže jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. Uvědomila jsem si a v nyní, když Eliška je v OT, tak se mi to potvrdilo, že zodpovědnost za vzdělání naších dětí neseme my rodiče, ale děti v otevřené třídě se učí své vlastní zodpovědnosti ke svému učení. Mají příležitost se učit v tomto věku zodpovědnosti k sobě samému a ostatním lidem; učí se rozumět svým emocím, pojmenovávat je; učí se sociálním vztahům atd. To jim klasické školství není možné úplně dát, protože tam není prostor a takové možnosti (projektová výuka bez zvonění, více průvodců na malý počet věkově namíchaných dětí). Pro otevřenou třídu platí "triádové seskupení " rodič, dítě a učitel - u nás průvodce, kdy všichni jsou v jedné partnerské rovině. A pokud jste výkonoví rodiče jako já, je nutné podpořit dítě domácí přípravou, což by ale mělo být samozřejmostí i v každé jiné škole.

Eliška, je ve škole spokojená a těší se tam. Ani jednou na rozdíl od první třídy, ráno před školou neplakala a nebolelo ji břicho. A toto je zpětná vazba pro nás rodiče, že jsme využili příležitosti a naše rozhodnutí bylo správné. Máme s manželem velkou naději a víru, že naše slova pomohou v rozhodování rodičům, kteří stále zvažují, zdali ano nebo ne, dát své dítě do "Otevřené třídy" v Třinci. Mendrekovi z Třince

Karolínka (2. ročník)

Karolínka chodí do školy s úsměvem, kolikrát mi ráno říká, jak se do školy těší. I když v Otevřené třídě nejsou povinné domácí úkoly, sedne si o víkendu k psacímu stolu a dělá si početní úlohy anebo vytáhne písanku a klidně v ní napíše i dvě strany. Ráda svému bráškovi předčítá knížku před spaním. A když se řekne "jdeme ven", je nejšťastnější, objevuje přírodu, ráda dělá výrobky z přírodnin anebo staví domečky. To vše ji baví díky tomu, že se učí formou hry a objevováním v Otevřené třídě. A co je lepšího než šťastné dítě?

Saša (3. ročník)

Před rokem jsme se rozhodovali, jestli našeho syna přeřadit do Otevřené třídy. Desítky otázek, ale žádné odpovědi, jestli to klapne a bude fungovat a my budeme litovat. Teď, téměř po roce, už můžeme, za nás i našeho syna Sašu, říct FUNGUJE TO. 

Saša přestupoval z druhé třídy, kde měl již utvořené vazby na kamarády a do OT se mu nechtělo. Jenže každodenní vstávání do školy bylo s protestem a někdy i se slzami. Teď je tomu jinak. Nemůžu říct, že by školu miloval, ale je spokojený, klidný, nenadává a na otázku, jestli by chtěl zpátky do klasické školy, odpoví jednoznačně NE.

Děti v OT vytvořily skvělou partu, s průvodkyněmi mají respektující, ale zároveň přátelský vztah. Často přichází ze školy a vypráví s nadšením, co zajímavého se dozvěděl. Začal být znovu šťastným a hravým dítětem, na kterého není vyvíjen tlak, že něco musí za každou cenu umět a udělat stejně jako všichni ostatní. S dětmi z OT bývají často venku a každý pátek jim začíná "prodloužený víkend", protože si ve spolupráci s rodiči užívají zážitkových dnů. A i to je fajn, že rodiče mají možnost být zase tak trochu dětmi, a hlavně být s dětmi ve škole. Ne že by děti v OT neměli povinnosti, ale mají to velké štěstí, že mají "školu hrou", tak jak to preferoval už kdysi dávno Jan Ámos Komenský. A věřte, že naše děti ji mají.

Za nás je to určitě správné rozhodnutí.

Filip (4. ročník)

Už po druhé jsem měla tu možnost uvítat u nás v alternativní zahradě děti z Otevřené Třídy. Děti byly nesmírně zvídavé a natěšené na práci. Sami si vytvořili skupinky, a zhostily se s akční chutí, předem připravených úkolů. Někteří chtěli dělat to, jiní zase tamto. Šlo krásně vidět, jak si každé dítko našlo to, co ho nejvíce oslovilo a to dělalo s láskou a citem, protože jak můj přístup, tak přístup učitelek je o podpoře kreativity a chuti k práci. Děti nebyly do ničeho nuceny, dělaly věci, které je bavily, jak jsou ze třídy zvyklé. A možná, právě díky svobodě a nenásilnostem, si s chutí vyzkoušely všechny práce. Jsem moc ráda, že do této třídy chodí i náš syn Filip.

Těším se opět na příště, Martina z Farmy Břízka (Vendryně)